Na indického vodního muže překřtila média Rádžendru Singha, nositele letošní Stockholmské ceny za vodu, známé jako „vodní nobelovka“. Rádžendra vystudoval medicínu, ale když rozběhl svou praxi na venkově ve státě Rádžastán a poznal potřeby místních obyvatel, rozhodl se změnit kariéru. Největším problémem místních lidí podle něj nebylo zdraví, ale voda, především pitná.
Rádžastán leží na severovýchodě Indie. Polovinu zabírá poušť a polopoušť, druhá část je sice zelenější, ale i tam zasahuje tzv. dešťový stín a dlouhé měsíce neprší.
„Když jsem začínal, prostě jsme hledali možnosti zajistit lidem pitnou vodu, ale rozrostlo se to,“ říká „vodní muž“ s úsměvem. Při důkladnějším zkoumání problému zjistil, že podzemní voda v regionu je prakticky všechna spotřebována na zavlažování, ale nestačí. Nedostatek vody se projevoval v nízkých výnosech polí, řeky se změnily v potoky, lesy vyschly a ustoupily a lidem z venkova, pokud se chtěli uživit, nezbylo než odejít do měst.
Rádžendra byl ovšem nejen lékař a vnímavý pozorovatel, ale i milovník historie. A tak se rozpomenul na knihy popisující dávné zemědělské praktiky. A začal podle nich jednat. Přesvědčoval lidi, aby na svažitých úhorech postavili malé hráze. Tak vznikly sice mělké, ale hojné rybníčky, v nichž se během monzunů zachytila a nashromáždila voda, která by jinak odtekla do údolí a krátce rozvodněnými řekami pryč z kraje.
Voda v Rádžendrových nádržích sice nevydržela celou „suchou“ sezónu, ale vsákla se do půdy a postupně obnovila hladinu podzemní vody. Prosté, ale účinné. Indická média tvrdí, že díky jeho úsilí se zastavil exodus lidí z tisícovky vesnic Rádžastánu.